Historie

Čínští chocholatí psi jsou plemenem velmi starým. Pravděpodobně se vyvinuly z Afrického bezsrstého psa, z něhož čínští chovatelé vyšlechtili psa menšího tělesného rámce. Tito malí, jemní psíci žili v domech Mandarínů jako vzácní strážci domu. Původně bylo toto plemeno známo pod mnoha různými názvy jako např. Čínský naháč, čínský jedlý pes, Čínský lodní pes a Čínský královský naháč. Měl i mnoho přezdívek v souvislosti s místy, kde byl objeven. Například v Egyptě byl nazýván Pyramidovým naháčem nebo Naháčem z Gizy, v jižní Africe to byl Jihoafrický naháč a v Turecku pak byli větší psi tohoto plemene zváni jako Turečtí naháči. Velké rozšíření toho psíka téměř po celém světě byl důsledek jeho využití. Čínští námořníci plavící se po širých mořích měli na palubě naháče, a s jejich štěňaty obchodovali v jednotlivých přístavech. Naháči se na lodích používali k hubení hlodavců, kteří často působili velké škody na zásobách, přenášeli smrtelné nemoci a cizopasníky. Psíci, proto díky své lysosti byli vůči cizopasníkům vyskytujících se převážně v srsti psa téměř imunní.

Naháči mají gen jak pro nahotu, tak pro plné osrstění, proto se v jejich vrzích objevují i jedinci, kteří jsou pokryti srstí na celém těle. Tato varianta čínského naháče se nazývá Powder puff, neboli labutěnka.

Spojením dvou holých jedinců, či jednoho holého a jednoho osrstěného se mohou narodit štěňátka obou variet, ve spojení dvou labutěnek se však narodí vždy pouze štěňátka osrstěná. Pokud se narodí bezsrsté štěně, může být po těle, vyjma předpisového osrstění, více či méně porostlé. Pak se jedná o mezityp (semicoat). Takového jedince je nutno pro výstavní účely upravovat.