Jedinec s PP či bez PP?

Toto téma je posledních několik let velmi bouřlivé. Jedni jsou zastánci pouze jedinců s PP a drzí zas se zastávají i jedinců bez PP. Jak to je ve skutečnosti? Pokusím se trochu zde zmínit klady a zápory proč si vybrat jedince spíše s PP či bez PP.

Už se mi několikrát stalo, že se na mě obrátili potencionální zájemce o štěně, kterému by nevadilo kdyby byl bez PP. Že je nepotřebuje a že pejsek bude pouze na mazlení. Což jako chovatelka jedinců s PP jsem musela razantně odmítnout.

Odchov štěňátek s PP.

Na úvod musím říci, že odchov štěňátek s PP je pro každého slušného chovatele požehnáním. Ale sebou nese řadu podmínek. Za prvé už jen to, že rodiče museli absolvovat výstavy, na kterých byli posouzeni, že splňují standart plemene. Po-té byli připuštěni k bonitaci. K tomu museli splnit povinné testy ( u čínských chocholatých psů jsou povinné 3 testy a to na PRA-prcd3, PRA a PLL ), být členy klubu. Až po tomto všem byli uznáni chovnými. To vše obnáší čas, lásku i finance, které se právě promítnou do ceny štěňátka. A to nepočítám náklady na odchov miminka a krytí.

Právě proto, že jedinec, který pochází s chovatelské stanice a je právě s PP zaručuje , že si skutečně pořídili štěně daného plemene ( které jste si třebas vyhlédli v encyklopedii ). Právě PP dávají záruku na čistokrevnost daného štěňátka. Rodokmen štěňátka nového majitele k ničemu nezavazuje. Nemusí nutně objíždět výstavy či ho uchovňovat.

Důvod proč někteří lidé dávají přednost psíkům bez PP je cena. Cena je nižší ( i když někdy ani to není pravdou ). Všechna štěňátka se nerodí v TOP kvalitě ( mohou mít nestandartní barvy, vadu zoubků či jinou maličkost, která štěňátko vůbec neovlivní na životě ) a rozumný chovatel pak štěňátko nabídne i se slevou, ale stále štěňátko má PP.

No a druhá strana mince a to chov štěňátek bez PP.

V tom lepším případě můžete doufat, že jste opravdu narazili na rodiče s PP ( tedy zdrávy ) a majitelé je pouze „jen“ neuhlídali ještě před plánovaným uchovněním.

V dalším případě může jít už sice o PP rodiče ( ale vyřazeni z chovu právě kvůli třebas nemoci či nesplnění podmínek pro chovnost  a to už většinou se nejedná o „kosmetickou vadu“, ale o třebas o vážné genetické onemocnění – např. onemocnění očí, dysplazie kloubů, onemocnění srdce atd ...).

A ta úplně nejhorší varianta je množitel. V posledních letech se často řeší téma množíren. Většinou štěňátka z množíren nejsou pod správným veterinárním dohledem. V tomto případě ani matka není jistá o otci raději ani nemluvím. Jedná se naprosto o nekontrolovatelný chov. Nebudu to zde moc rozepisovat jelikož jsou toho plné televize, noviny a internet. Prostě psy nacpané v klecích, feny připouštěné každé hárání a vyčerpáním často brzy umírající. Štěňata vyrůstají v otřesných podmínkách. Inzeráty jsou plné lží. Množitelé apelují právě na nižší ceny, ale za to co nejvíce prodaných štěňat. Spoustu novým majitelům zůstali pouze oči pro pláč. Protože ty peníze co ušetřili tak stejně pak investovali do zdraví štěněte, které může být a často je i vážně nemocné. Někdy to končí i tragicky.

Teď už je to jen na Vás ...